Kdy a jak začít - moje cesta


Říká se: "Nikdy není pozdě" a "Náhoda přeje připraveným".

Nevím, jestli jsem byla připravená, ale pozdě bylo, protože jsem zmeškala všechny otázky na mé nejbližší, které mi přicházeli na mysl až nyní. Bylo mým přáním, že až budu jednou stará a budu mít více času, tak bych se chtěla dozvědět něco více o svých předcích. Bohužel jsem nevěděla, co všechno to vlastně to obnáší.

A čas běžel ...

K narozeninám jsem dostala od mých dětí dárkový poukaz k vyhledání rodové linie, buď ženské nebo mužské, a to až 5 generací zpátky. Bylo to jako, když dítě dostane dárek pod stromeček, který oželelo a najednou tam je.

Nevěděla jsem odkud mám začít, která rodová linie je pro mě více neznámá a důležitá.

Věděla jsem, že musím rozvažovat z rozmyslem, protože více než těch pět generací se nedozvím. Vybrala jsem si svou ženskou linii a zaslala jsem potřebné informace. Čekala jsem půl roku, než jsem dostala zprávu, že 5 generací ze ženské linie bylo nalezeno! Stále jsem ale nevěděla, co mi přijde za informace a v jakém formátu.
Pamatuji se, když jsem konečně dostala e-mailem přílohu o svých předcích. Do té doby jsem znala pouze data maminky a babičky a vesnici, kam jsem jako malá občas jela na prázdniny. Více jsem neznala.

To překvapení bylo úžasné.

Nejen, že jsem měla přehledně zpracovanou svou ženskou část rodokmenu, ale výpisy z matrik mě nechaly v úžasu. Byla jsem překvapená, jak důležité výpisy z matrik jsou a co všechno dokážou o našich předcích vypovědět.
Ty zpracované informace a stránky 5 generací od profesionála mi byly bylo velkou inspirací a začátkem mého rodinného dobrodružství. Začala jsem objevovat jako archeolog, kousek po kousku, další své generace z ženské, ale i mužské linie mého rodu. Najednou jakoby se otevřela cesta.

Hledání šlo mými vlastními silami a mé nadšení při každém objevu nového výpisu, který patřil do naší rodiny, bylo přímo objevitelské.

Bylo to časově velmi náročné. Ta práce by se dala přirovnat k té archeologické - najdete střípek a chcete najít víc, třeba celý džbán. Já jsem se chtěla dozvědět více o své rodině a našla jsem.

Nyní mám v databázi kolem 730 členů mé rodiny a některé nálezy sahají až k roku 1790.

Na této více než roční cestě jsem se naučila vyhledávat a zpracovávat matriční výpisy, vystříhat, co je potřeba, vkládat do grafického pozadí a pod. Pak se ale objevila další etapa práce, na kterou jsem také nebyla připravená.
Zjistila jsem, že i pestrý a bohatý tisk dlouhého rodokmenu a jeho větví je podle mínění mých dětí sice záslužnou činností, ale pro ně je to stále ještě neosobní. Nemají vztah k těm údajům, protože neprošli tou úžasnou badatelskou činností, která mne velmi emočně obohatila, ale jich se nedotkla.

Proto jsem se pro své děti rozhodla vytvořit tzv. "Rodopisnou knihu",

Knihu, která nese nejenom spoustu faktů a reálných údajů, nejen sled strohých dat narození, svateb, počtu dětí a nakonec úmrtí...

je to hlavně kniha osudů a příběhů, které pocházejí z našich rodových kořenů.

To je již druhá etapa objevování a zpracovávání. Nejprve se naučíme vytvářet podklady pro tvorbu Rodokmenu a pro ty z vás, kteří budou mít chuť a nadšení pokračovat dále, to bude práce na Rodopisné knize...